středa 31. srpna 2016

Fotopříběh - "Zlodějka" - závěrečná část :D!



Ahoooj! Sice tohle téma sama nemám ráda, ale už se nebezpečně blíží, takže se potřebuju trochu vypsat. Škola začíná už zítra, alespoň pro naši školu. Samozřejmě nemůžeme dostat ředitelské volno :P. První tři dny se sice neučí a jsme s třídní učitelkou, ale jelikož svou třídu ani třídní fakt moc nemusím (až na své čtyři skvělé kámošky), vůbec se do školy netěším! Navíc 9. ročník základky už je...náročný. My totiž ještě budeme muset dělat velkou prezentaci o něčem, co si vybereme, kterou nazvali absolventka. Bude se to prezentovat před třídou a před učitelskou komisí, včetně ředitele školy. Udělali z toho tak velkou nerváckou událost a proč??? Já fakt nevím, kdo safra chce dělat absolventku na základce?! ...Na druhou stranu už mám ale nové pastelky, což je super :D. A ze začátku v tom svém chaotickém bordelu, třeba ani nebudu mít brajgl! Ale pryč od toho, chce to jen obří dávku optimismu ;). Dneska se dozvíte, jak fotopříběh dopadne!



Isi se vydala hledat zloděje, který ukradl vzácné dary, které lesu darovala. Cestou potkala devět prasat, osm housenek,  dvacet pět mravenců a čtyři rysy...a taky jednoho jelena, ale ten dělal, že ji neslyší. Když tak chodila křížem krážem celým lesem, uslyšela poněkud hlasité kroky a netrvalo dlouho a zpoza stromu vykoukla velká růžová postava...

Gooliope: Jééj! Ahooj! Ty tady bydlíš? Já myslela, že tu nikoho nepotkám!
Isi: Ještě abys potkala, když tak dupeš.
Gooliope: Já za to přece nemůžu, že jsem těžší než lesní zvěř.
Isi: No jo, promiň. Neviděla jsi tu někde ležet...Vtom si všimla, co má Gooliope na ruce...Ty! To tys je ukradla! Okamžitě pojď se mnou a vrať dary lesu!


Gooliope: Co-cože? Já nic neukradla. Jaké dary???
Isi: Nedělej že nevíš, ty lhářko! Přece ty korálky, co máš na ruce!
Gooliope: Ahá! Proč to neřekneš hned! Našla jsem je na zemi, ležely v listí, někdo je tam asi pohodil, nebo zapomněl. Nemusíš se hned rozčilovat. Ani nevím, jak se jmenuješ.
Isi: Jsem Isi. Kde přesně jsi je našla?
Gooliope: Kousek odsud, u takového obřího stromu, je porostlý mechem...Mimochodem těší mě, já jsem Gooliope.
Isi: Taky mě těší a teď pojď se mnou. musíš mi to místo ukázat.
Gooliope: Achjo, takže mi nevěříš? Fajn, fajn, nekoukej se na mě tak, jdu s Tebou.


Gooliope: Uff, u téhle chajdy si můžeme odpočinout, co říkáš?
Isi: To je můj dům.
Goolipe: Eee, moc pěkný. Ten strom už není daleko!
Isi: Řekni mi kudy a já se tam zajdu podívat. Můžeš tu počkat, jestli jsi unavená.
Gooliope: Uch, díky, počkám tu. Je to asi 200 metrů odsud doprava nahoru.
Isi: Fajn, díky, za chvíli jsem zpátky, ale jestli mi lžeš...


Isi došla ke stromu a tam, na zemi spala kočkodlačka Toralei, proslulá svou loupežnou povahou.

Isi (si myslí): Ten pach poznávám, byla to určitě ona, kdo jiný má drápky tak ostré, že přesekne kožený provázek? Kdo jiný se plíží dost tiše na to, aby mi proklouzl? Kdo jiný by chtěl vůbec ukrást mé dary lesu?
Isi: Toralei! Vstávej, jdeš se mnou! 
Toralei: Mňáááu! Nejdu chrr nikáám...Chrrr...
Isi: Nespi, ty prašivko jedna smradlavá! Fajn, jak chceš, budu muset použít řetěz.


O pár chvil později...

Toralei: Mňáááu! Pomoooc! Sundejte mě z toho stromuuu! 
Isi: To tak! Budeš zdobit ten stromek tak dlouho, než slíbíš, že už nikdy nic neuradneš! Zatím se měj, Toralei!
Toralei: Nee! To nikdy neudělám. Chrr-prsk-prsk. Mňáááu! Však já vám ještě ukážu!!!
Gooliope: Tak čau, uvidíme se...někdy. Až nám ukážeš. Hi hi...


Toralei ještě dlouho křičela, visící vedle znovu vrácených ozdob na stromě, dokud...neusnula.


Isi a Gooliope se spřátelily a vídaly se každou sobotu u Isiiné chaloupky. Toralei nosila Isi každý den vodu a tvrdý chleba, její nejneoblíbenější jídlo a pití, aby byla nucena přísahat co nejdříve. A tak všechno nakonec dobře dopadlo...

Konec!!!

Zatím pá, vaše...





4 komentáře:

  1. Jak už jsem psala, ten fotopříběh je vážně suprový!! Téměř mám chuť sama nějaký nafotit, ale nevím jaký. Hmmm, bůhvíproč, když Isi říkala, že bude muset použít řetěz, jsem tam málem viděla ,,budu ti muset podříznout hrdlo"... fakt nevím proč.. Snad nemám nějaké skryté psychopatické rysy... :D

    A ta poslední fotka mi hodně nápadně připomíná Andromedou připoutanou řetězy k útesu ze Souboje titánů... A ten výčet zvířat, které Isi potkala je vtipný.. :P

    Ach, škola. Já depku zatím asi nemám, ale mám takovou nijakou náladu.. Ale chci kreslit. Já chci, ale nechce se mi. Ach jo.

    OdpovědětVymazat
  2. Byl to super Fotopříběh a i byl vtipný.

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělý fotopříběh, rozhodně se těším na nějaký další :) !

    OdpovědětVymazat
  4. Žúžasný fotopríbeh! xD Teším sa na ďalšie. 😏

    OdpovědětVymazat

Nebojte se vyjádřit svůj názor!